Moje první setkání s Beatles...

[Dazdn1k]

Beatles som spoznal v Novembri minuleho roka,ked som sa vratil s prasaciou chripkou z Ostravy.
bol som v izolacii takze som bol povacsine sam a ked nezbijal teplotu tak sedel za pc co to slo
Z nudy som napisal do youtube prve slovo co ma napadlo...Beatles
Naslo od nich veci ako hey jude,help!,yesterday, atd...
vsetko notoricky zname takze som tomu nevenoval pozornost,doklikal som sa k lennonovym rozhovorom,priznaniu mccartneyho k uzivaniu LSD atd...tym to aj haslo.

Na druhy den som sa sprchoval ,mam zabudovane repraky v kupelni (aj wc) na radiu VIVA sla pesnicka od beatles,..nepoznal som ju..bola nadherna,neskutocny refren a tie hlasy...bol som nadseny.
Do 2 minut,som bol pri pc

Piesen sa volala When I get home.Stale ma neomrzela,pustam si ju casto...
Medzi dalsie oblubene su Hey buldog,You never give me your money, All I´ve got to do, Hallo goodbye.

A takto by som mohol pisat minimalne 100 dalsich piesni, ktore mi zmenili pohlad na hudbu.

[Monthy1990]

vítej v klubu jo moje poprvé proběhlo docela jinak,ale taky mi změnilo pohled na hudbu. bylo to v sedmé třídě,naše třídní nám v rámci výuky AJ rozdala text k We Can Work It Out a pustila kazetu. zrodila se láska na celý život. obklopen milovníky disca,bez počítače, propadal sem zoufalství. a pak, v dobrém ránu s čt Get Back. pak sem si všelijak sehnal kazety a cd a bylo jasno...a jaká byla vaše poprvé?

[Rigby]

Protože se mi zdá pro toto téma vhodné založit nové vlákno, tak jsem si dovolil poslední dva příspěvky oddělit...

Pokud si matně vzpomínám, tak moje první setkání s Beatles byla ohraná kazeta s albem A hard day's night a první půlkou With the Beatles. Někdy v polovině osmdesátých let ji vlastnili moji rodiče a občas si ji pouštěli. A jednou jsem si ji začal pouštět sám každé ráno před odchodem do školy. Krásné vstávání. A ještě si vzpomínám na nějaké staré fotky a texty písní ve zpěvníku, který si maminka psávala v 60. letech jako teenagerka. A pak už přišla bible českých fanoušků od Antonína Matznera, občasné zachycení nějakého jejich hitu v rádiu, obtížné získávání jejich nahrávek...

A jaké bylo vaše první setkání s Beatles?

[Říčaňák]

To bylo na chlup přesně před třemi roky. Červenec 2007 - To mi bylo 11, byl jsem v pokoji u dědy a ten se bavil s tátou o nějakým filmu s názvem Help od nějakých Beatles, což jsem slyšel poprvé, že něco takového vůbec existuje. No, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost. Týden potom jsem byl zase u dědy a táta mu do DVD dává Help. Samozřejmě mě zajímalo, co se pouští, tak jsem se zájmem začal pozorovat TV, koukám a nějaký chrám či co, tak jsem se trochu divil, co to tam melou o prstenu a za chvilku písnička, a to byl ten zlom, ta nádherná melodie mě uplně dostala a okamžitě jsem si to zamiloval, když písnička dohrála, tak děda skákal po kapitolách, jestli to dobře hraje až jsem mu řekl, ať to nechá chvíli, že to vypadá zajímavě. Tak to pustil, zrovna u scény kde jsou u vědců. Koukal jsem na to a Ringovi za chvíli sjely kalhoty, což mě ohromně pobavilo Tak film pokračoval a začala další písnička, You've Got To Hide Your Love Away. Paulovo mrkání bylo pěkný a ten chlap s poklopem od kanálu na hlavě mě docela pobavil . No, zkrátka jsem dědovi řekl, jestli mi ten film půjčí. Stalo se a doma jsem ho druhý den viděl snad 4x za sebou. No tak jsem se koukl na internet, a hledal album Help, to jsem našel a stáhnul jsem si ho (vlastně jsem si stáhnul celou diskografii, ale jelikož jsem znal jenom Help, tak jsem ten zbytek smazal, i přes to, že jsem si nic jinýho než album Help neposlechl , takže jsem ten zbytek za týden stahoval znova). Od té doby je poslouchám denně, viděl jsem všechny filmy, přečetl nějaké knížky a pořád, pořád mě zajímají nové věci, za ty 3 roky jsem se toho dozvěděl docela dost a hodlám pořád v objevování pokračovat. Jediná věc, za kterou se trochu stydím je ta, že teprve asi před rokem jsem zjistil, že Here Comes The Sun složil George (znal jsem jí už mnohem, mnohem dřív (dřív, než jsem u dědy viděl Help, ale slyšel jsem jí jenom jednou)). Takže jsem před rokem vlastně poprvé poslouchal Abbey Road, které mě uplně dostalo. To je tak asi všechno k mému světovému objevu, já ty kluky prostě miluju.

[OHNOTHIMAGEN]

U mě zhruba v mých čtyřech letech doma z kotoučového magnetofonu Tesla. Vyžadoval jsem dokola "konec s cinkáním" (finále While My Guitar Gently Weeps) a "kravský zvonec" (I Call Your Name). Poté se kotoučák rozbil a Beatles jsem znovu slyšel až ve svých deseti, konkrétně Ob-La-Di Ob-La-Da, které pouštěl spolužák ve škole na kazeťáku. A ještě téhož roku jsem pak k Vánocům dostal beatlesáckou směsku Stars on 45 a ze supraphonských vinylů na kazety přetočené With The Beatles, A Hard Day's Night a Expedici R'n'R.
Následovalo vlastně to samé, co popisuje Rigby. Přečetl jsem si Matznera, Poplach i Beatles v písních a v obrazech a pak už lovil jen na svou pěst. Na počátku 90. let, kdy nebyl žádný internet, to bylo velmi, velmi obtížné. Ovšem pídění se po takových věcech, kdy jsem sbíral každičkou, byť i tu nejtitěrnější informaci, je pro mě mnohem cennější, než když to každý dostane přímo pod nos. Jsem rád, že jsem to takhle zažil.

[Sadie]

U mně to začalo kolem roku 1983, kdy mi bylo 13. Táta měl kotoučový magnetofon Sonet B3 (monofonní) a pustil mi na něm něco, co by se mi prý mohlo líbit. Bylo to od kamaráda nahrané Collection of Beatles Oldies. Hned mě to moc chytlo, skoro bych to nazvala soukromou beatlemánií Pak mi táta prozradil, že jiný jeho kamarád toho má víc. A tam jsem objevila poklad: snad všechny řadové desky Beatles a v perfektním stavu. Všechny jsem si je nahrála na kazety a potom dlouhou dobu skoro nic jiného neposlouchala. Taky jsem pracně sháněla texty, je to neuvěřitelné, jak se teď dá všechno díky internetu lehce sehnat. Knížka od Matznera byla moje první. Pak mě to na nějaký čas pustilo (děti a tak dále…) a to dokonce tak (což nedokážu pochopit), že když jsme byli asi v roce 99 poprvé (a zatím naposled) v Londýně na organizovaném zájezdě a měli tam jedno odpoledne volné, tak mě ani nenapadlo, že bych se mohla jít podívat na TA místa Šli jsme do nějakého muzea nebo kam (do dneška si to vyčítám a doufám, že se tam ještě někdy podívám). No a před rokem a něco, když jsem tak listovala po YouTube, jsem objevila, co se tam všechno dá najít, a nejen tam, ale všude na internetu. Tak mě to chytlo podruhé.
A ještě jsem zapoměla, že v té době zrovna dávali v kinech Perný den, kam mě táta vzal. Pak jsem ho pořád otravovala, že chci ještě. Byli jsme ještě asi 2x. Pak už se mnou nechodil. V těch 80. letech jsem to viděla nejmíň 6x

[timothy]

Teď já, někdy kolem roku 1994, když mi bylo 7 jsme poprvé šli já, brácha i táta kupovat první CD přehrávač a když už jsme v tom byli tak, abychom si mohli něco přehrát, táta nám vybral Beatles. Bylo to Bílé dvojalbum, protože to bylo 2 CD, mysleli jsme si tehdy, že se jedná o výběr. Pak se můj příběh neliší od OHNOTHIMAGENovýho, měl jsem taky kotouč s pásky, ale hlavně jsem s bráchou sbíral postupně nahrávky od kamaráda, který nám dal postupně nahrané kompilační kazety (už nevím jak byly kompilační, jestli se nejednalo i o řadové kopie, ale pamatuju si, jak jsem si zamiloval It won´t be long, byla to svěží nahrávka a mě přišla senzační i dost jiná oproti ostatním, asi tím drivem). Matznera jsme kupovali v Plzni, už to nové doplněné vydání, tuším r.1996. To starší vydání jsme si pak prohlíželi v knihovně, kde se vyskytl i časopis Beatles včera a dnes. Samozřejmě jsme to poslouchali v rádiu, internet jsme tehdy neměli. Pak je to obvyklé postupné, pomalé (ale i vlastně díky tomu zajímavější) kupování CD. Taky si pamatuju jak jsem jednou přišel do pokoje k televizi a tam Beatles byli mezi auty. Byl to můj první pohled na film o Beatles a nechápal jsem, že mi nikdo neřekl, že to dávaj. Byl to Help a i z toho důvodu mám ten film moc rád. I já jsem rád, že jsem to takhle zažil.

Jednou jsme prohledali archiv rodičů LP desek, ale nalezl pouze All the Best od Paula v hrozné kvalitě a navíc myslím, že bez těch papírů se sleeve-notem. Pak jsem si pořídil nové. LP desky sbírám od konce roku 2004 kdy jsem bjevil první bazar s těmito deskami. Taky si pamatuju jak nám jednou táta od kolegy z práce z nějakých novin přinesl zažloutlou fotografii Paula a Jane, byla to tahle: http://3.bp.blogspot.com/_bYbc6fC02as/S ... img336.jpg
akorát zažloutlá.
Taky si pamatuju jak nám t

[leon66]

Už to nevím přesně,ale někdy kolem r.1978 jsem u kamaráda ze školy narazil na Abbey Road.Pamatuju si naprosto přesně,jak to se mnou zacvičilo,do té doby jsem poslouchal spíš rokenroly z padesátých,a najednou tohle!Taky si vybavuju tu sběratelskou mánii,která poté následovala,články,výstřižky,všechno,kde se jen mihlo to magické slůvko Beatles .Pak se objevilo to hovado Chapman a moje sběratelská mánie pokračovala Johnem,pak Paul atd...Opravdu se tehdy hrozně špatně shánělo cokoli,za první peníze z brigády na (tehdy)Státním statku jsem zakoupil kotoučák(tuším že B101) a nahrával,hlavně z cizích rádií.Nechal jsem to jet třeba celou noc a pak celý den poslouchal a třídil...no blázinec.
Někdy je mě až líto,že je to pryč,to hledání a objevování se už nikdy nevrátí.

[leon66]

Na počátku 90. let, kdy nebyl žádný internet, to bylo velmi, velmi obtížné.

Ha!To jsi to měl vidět počátkem osmdesátých!To bylo vyloženě za trest!

[funkac]

U mňa to bolo asi v mojich 11 rokoch, čiže okolo roku 2002. Objavil som doma výberovku Golden Beatles. Po prvom vypočutí som bol ako začarovaný, púšťal som si to znova a znova. A odvtedy som s mamou zháňal všetky CD, trvalo to dlhšie ale dalo sa to lahšie zohnať (vtedy ešte internet moc nebol, čiže len po obchoch). A všetko kde sa mihlo Beatles som bral, úplne ma to pochytilo a trvá to dodnes. Zvlášť keď som pred dvoma dňami videl Liverpool . Na strednej škole bol môj učitel telocviku Beatlesák, a od neho som mal požičaných množstvo vecí ako knihy atď. Ja ich proste milujem

[j.babel]

Moje první písnička, na kterou si vzpomínám, byla Please Please Me z kotoučáku. Pak si pamatuju na Bílé album, též z kotoučáku. Pak si dlouho nevzpomínám na nic Později jsme dali doma dohromady obvyklou sestavu desek - Please Please Me od Pepity, supraphonská LPčka A Hard Day´s Night a With The Beatles, ještě předtím se nám doma zastavil na své pouti po sousedech NDRácký výběr. Abbey Road jsme kupodivu nikdy neměli, takže taky hrálo jen z kotoučáku. Jo, a měli jsem singl Get Back/Don´t Let Me Down s jablkem. Ten teď tak nějak náhodou leží u mě doma
Někdy myslím kolem svých 12-13 let jsem viděl u nás v kině Perný den (což by odpovídalo počátku 80. let 20. století, ale rok si už přesně nepamatuju). Tenhle film jsem pak viděl až z VHSky, kterou jsem si koupil ještě s Help! někdy po roce 1990. Help! jsem tehdy viděl úplně poprvé, u Perného dne jsem zjistil, že si některé scény pamatuju i po těch cca 10 letech.
Vzpomínám si na Skalkův Rytmus, kde přehrál a komentoval snad celou diskografii, jen Revolution #9 po chvilce stáhl.
Někdy kolem roku 1990 se mi dostal do ruky půjčený Matzner, vzápětí se mi podařilo sehnat knihu vlastní a s ní se dostavila touha poznat zbytek. Naštěstí už tehdy bylo asi snadnější sehnat i zbylou diskografii, která předtím u nás nevyšla. Nejdřív na nahraných kazetách, i když kvalita některých byla kdovíjaká až hrůzná, ale často se dařilo nahradit špatnou kvalitu kvalitou lepší. O pár let později jsem si větší část diskografie pořídil na originálních audiokazetách. V kompletaci mi zabránil nejspíš nástup CDček. V době, kdy šla v telce poprvé Antologie, jsem měl už všechno, něco na CD, něco na kazetách, jen jsem chtěl sehnat ještě dva nové singly, což se povedlo. Antologie jsem si tehdy na CD nepořídil, v té době jsem byl rád, že jsem postupně finančně utáhl řadovky. A taky jsem začal kupovat knížky.
Další boom nastal po objevení kouzla bootlegů a BootlegZone, což se stalo někdy po první třetině let nultých nového tisíciletí. A asi díky tomu jsem si ty Antologie na CD už nikdy nekoupil

[Miro33]

Veci ako Let it be,Hey Jude,Yesterday,Help som poznal odjakživa.Páčili sa mi ale nechitili ma.Potom asi pred troma rokmi ked som mal 13 som si pozeral otcove platne a našiel som tam výberovku Love songs s dvoma LP a s ruským predkladom.Pamätám si ako ma zaujala gitara v I Need You ale stále ma to nechitilo.Potom som narazil na rebríček Rolling stones kde bol seržant na prvom mieste.Tak som si povedal že si ten album stiahnem.Vypočul som si ho.Potom som staahol aj Revolver a Help.Jedným uchom som si pri počítači ked som bol na internete vypočul.Stále ma to nechitilo a rok som to mal uložené v PC bez povšimnutia.Potom mi kamarát povedal že Beatles boli posledná kapela ktorá hrala čistý rock,na čo som mu ja povedal že čo to trepe. Asi o dva dni neskor som si povedal že si idem poriadne vypočuť tie albumy čo som mal v PC.číže seržant,revolver a help.A vtedy to prišlo.Najpr sa mi začal páčiť revolver a stále je mojim najoblúbenejším albumom.

[Vicino]

Ta dvojdeska Love Songs, která za totáče nechyběla skoro v žádné domácnosti, byla, pokud vím bulharská, nikoli ruská.

[yossarrian]

Já znal Beatles odjakživa, snad od šesti let, ale nikdy jsem si od nich nic nepustil (ani nevím proč, byl jsem prostě blbec) a najednou, budou to teprve tak čtyři měsíce, mi kamarád pustil Obladi Oblada. To se mi docela zalíbilo, ale nezažral jsem se do nich. Nu, brouzdal jsem si po YouTube a najednou, I am the walrus. Co to má být? napadlo mne, pustím to... A málem jsem sletěl ze židle. TO byla píseň, která šla rovnou po srdci. Rozmetala mi mozek po místnosti a roztrhla duši na sto dílů. Ještě teď se musím smát, když ji poslouchám.

[leon66]

yossarrian:Vidíš,a já-vzhledem ke tvému nicku-přemýšlel,kde se v Hlavě 22 píše o Beatles .

[Misulik]

U nás to poslouchala mamča, a já jsem to tak nějak zdědila, nebo co

[Akinimod]

Před rokem a půl jsme ve škole probírali rockovou hudbu. Jedna spolužačka měla referát o Beatles. Pustila nám dvě ukázky, Twist and shout a If i fell. Tehdy jsem Broukům úplně propadla

[KubBasak]

Na to sa pamätám úplne "presne", bolo to ešte v minulom storočí, ešte pred novembrom, zhruba v roku 1988 v obývačke nášho bytu kde otec pravidelne tešil susedov hudbou Beatles, Melanie, či Kryla... (išlo to ozaj nahlas, mama hovorí, že asi 60 metrov od domu to bolo zreteľne počuť) a tam v tej obývačke, keď som mal 3 roky sa mi zapáčil obal Žltej ponorky a samozrejme aj rovnomenná skladba a potom to už išlo samo...

[Beaver]

Citace použita z jiného vlákna, které nebylo vhodné pro diskusi na dané téma:

Ještě bych si dovolil reagovat na Beaverův příspěvek.
Píše:

Nikdo z vás neví, co to bylo za dobrodružství. Např. kamarád, co jezdil do Prahy na burzy, byl několikrát u výslechu na fízlárně.
Jo, chlapci, dneska je to sranda, dají se sehnat prakticky všechny bootlegy, rarity, cokoli. Já jsem se k nim dostal v 80. letech díky poslechu polských rádií, kde byly pořady se sběrateli a jedním z nich byl člověk, který měl od Beatles spoustu nahrávek.

Mohu za sebe prohlásit,že vím velmi dobře,co to bylo za dobrodružství,své vím i o nahrávání z polských rádií.V době mého dospívání to byla jedna z těch dostupných možností,jak se dostat ke kvalitní hudbě.A přesto klidně přiznám,že internet ke shánění bootlegů a raritních nahrávek a informací klidně využívám,možná právě proto,v jaké době jsem vyrůstal.
A co se týče onoho Beaverem zmíněného teoretizování-mám to chápat tak,že kdo zažil éru Beatles,může si říkat profík,kdežto ti,co vyrůstali v jiné době,jsou odsouzeni nésti nálepku teoretik?

To je v pořádku, je fajn, že jsi jedním z těch, kteří v blbých dobách dokázali sehnat dobrou muziku (dokonce mně osobně ani nevadilo, že třeba příjem polského rádia nebyl úplně čistý tak, jako z našich vysílačů, protože šlo o obsah, který nám naše stanice neposkytovaly). Internet je v tomto úžasný a nepopírám, že jej mám také zmapovaný.
Můj výrok o teoretizování chápej, jak chceš. Já jsem chtěl tím výrazem odlišit skupinu fandů, kteří tu dobu nezažili od nás, kteří v ní sice žili a mohli být u toho, leč nebylo to zdaleka v takovém rozsahu, v jakém to mohli vstřebávat naši západní vrstevníci. Nejhorší bylo, že jsme ani nevěděli, o co jsme ochuzeni. Přesto si myslím, že proti později narozeným, kteří k této hudbě přičichli a zaujala je, jsme my spíše praktici (opak teoretiků, takže nikoli profíci, to sis vymyslel). Tím se zásadně lišíme.
60. léta, hlavně jejich druhá polovina, byla prosáknuta zvláštní atmosférou díky benevolenci prezidenta A. Novotného, kulturní dění se oproti 50. létům hodně změnilo, hudba, filmy, divadlo, sport (my jsme najednou "směli" vyhrávat hokeje nad Rusy!) - všechno bylo najednou takové svěží a nutně se to odráželo na náladě lidí. Pak přijely bratrské tanky a bylo po srandě. 6. dekáda 20. století byla celosvětově revoluční a nutně to muselo prosáknout i sem k nám. Určitě by to bylo jinak, kdyby trvalo období kultu osobnosti, kdyby tu byl vůdce typu Gottwalda, Stalina nebo Brežněva. Byla to všechno zvláštní souhra náhod a taková doba už se nemůže opakovat v tak velkém rozsahu. A proto jsem to napsal, protože žít v takové době, ač v komunistické zemi, byla jakási zvláštní radost. A ta atmosféra se nedá popsat, ta se musí každým pórem vnímat.
Možná mě za má slova budou ti mladší kamenovat, ale my starší máme možnost všechna pozdější období srovnávat s touto dobou a i když třeba ti mladší budou tvrdit, že i oni zažili hezká teenagerská léta, budu jim oponovat tím, že 60. léta byla ta nejlepší.

[leon66]

Jasně,praktici.Zase byla ruka rychlejší,no.
Chápu,že mladší generace to má se sběrem informací(a nejen o Beatles) jednodušší,než jsme to měli my.Nicméně mě to přišlo vůči těmto klukům a holkám trošku nefér.Není jejich chyba,že se dnes dá k informacím dostat snadněji než kdysi,a určitě to z nich nečiní méně zapálené fandy,než jsme byli my.
Já jsem byl doma spíše v letech sedmdesátých,ovšem hudebně to takto nerozlišuji,je mě vlastně jedno,do kterého desetiletí ten či onen styl spadá,podstané je,zda se mi to líbí,zda mně to něčím osloví,jaké pocity u mne ta která kapela navodí apod.
Občas se proto stává,že někdo nechápe,že můžu poslouchat třeba staré Greenhorny a pak si pustit třeba Rush,Garryho Moorea,pak např.Kuře v hodinkách a takto bych mohl pokračovat.A je spousta kapel,o jejichž tvorbě jsem si udělal ucelenější představu právě díky internetu,za což se nestydím.Stejně tak net využívám v případě,že narazím na interpreta nebo skupinu,která mně zaujme a o niž vím málo nebo nic(a že jich je ).
Nebudu s tebou polemizovat na téma,zda šedesátá léta byla nejlepší,protože jsem v nich žil pouze čtyři roky,což je asi dost málo.Mé myšlení a názor na svět se se formovalo v letech sedmdesátých,přesto bych asi neměl odvahu tvrdit,že to či ono desetiletí bylo nejlepší.
Přesto jsem rád za tvůj názor a děkuji ti za něj.A věř,že jsem neměl v úmyslu působit nějak konfrontačně,chtěl jsem pouze vyjádřit názor svůj.
Howgh.