The Beatles - Brouci

Beatles som spoznal v Novembri minuleho roka,ked som sa vratil s prasaciou chripkou z Ostravy.
bol som v izolacii takze som bol povacsine sam a ked nezbijal teplotu tak sedel za pc co to slo
Z nudy som napisal do youtube prve slovo co ma napadlo...Beatles
Naslo od nich veci ako hey jude,help!,yesterday, atd...
vsetko notoricky zname takze som tomu nevenoval pozornost,doklikal som sa k lennonovym rozhovorom,priznaniu mccartneyho k uzivaniu LSD atd...tym to aj haslo.

Na druhy den som sa sprchoval ,mam zabudovane repraky v kupelni (aj wc) na radiu VIVA sla pesnicka od beatles,..nepoznal som ju..bola nadherna,neskutocny refren a tie hlasy...bol som nadseny.
Do 2 minut,som bol pri pc

Piesen sa volala When I get home.Stale ma neomrzela,pustam si ju casto...
Medzi dalsie oblubene su Hey buldog,You never give me your money, All I´ve got to do, Hallo goodbye.

A takto by som mohol pisat minimalne 100 dalsich piesni, ktore mi zmenili pohlad na hudbu.

vítej v klubu jo moje poprvé proběhlo docela jinak,ale taky mi změnilo pohled na hudbu. bylo to v sedmé třídě,naše třídní nám v rámci výuky AJ rozdala text k We Can Work It Out a pustila kazetu. zrodila se láska na celý život. obklopen milovníky disca,bez počítače, propadal sem zoufalství. a pak, v dobrém ránu s čt Get Back. pak sem si všelijak sehnal kazety a cd a bylo jasno...a jaká byla vaše poprvé?

Protože se mi zdá pro toto téma vhodné založit nové vlákno, tak jsem si dovolil poslední dva příspěvky oddělit...

Pokud si matně vzpomínám, tak moje první setkání s Beatles byla ohraná kazeta s albem A hard day's night a první půlkou With the Beatles. Někdy v polovině osmdesátých let ji vlastnili moji rodiče a občas si ji pouštěli. A jednou jsem si ji začal pouštět sám každé ráno před odchodem do školy. Krásné vstávání. A ještě si vzpomínám na nějaké staré fotky a texty písní ve zpěvníku, který si maminka psávala v 60. letech jako teenagerka. A pak už přišla bible českých fanoušků od Antonína Matznera, občasné zachycení nějakého jejich hitu v rádiu, obtížné získávání jejich nahrávek...

A jaké bylo vaše první setkání s Beatles?

To bylo na chlup přesně před třemi roky. Červenec 2007 - To mi bylo 11, byl jsem v pokoji u dědy a ten se bavil s tátou o nějakým filmu s názvem Help od nějakých Beatles, což jsem slyšel poprvé, že něco takového vůbec existuje. No, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost. Týden potom jsem byl zase u dědy a táta mu do DVD dává Help. Samozřejmě mě zajímalo, co se pouští, tak jsem se zájmem začal pozorovat TV, koukám a nějaký chrám či co, tak jsem se trochu divil, co to tam melou o prstenu a za chvilku písnička, a to byl ten zlom, ta nádherná melodie mě uplně dostala a okamžitě jsem si to zamiloval, když písnička dohrála, tak děda skákal po kapitolách, jestli to dobře hraje až jsem mu řekl, ať to nechá chvíli, že to vypadá zajímavě. Tak to pustil, zrovna u scény kde jsou u vědců. Koukal jsem na to a Ringovi za chvíli sjely kalhoty, což mě ohromně pobavilo Tak film pokračoval a začala další písnička, You've Got To Hide Your Love Away. Paulovo mrkání bylo pěkný a ten chlap s poklopem od kanálu na hlavě mě docela pobavil . No, zkrátka jsem dědovi řekl, jestli mi ten film půjčí. Stalo se a doma jsem ho druhý den viděl snad 4x za sebou. No tak jsem se koukl na internet, a hledal album Help, to jsem našel a stáhnul jsem si ho (vlastně jsem si stáhnul celou diskografii, ale jelikož jsem znal jenom Help, tak jsem ten zbytek smazal, i přes to, že jsem si nic jinýho než album Help neposlechl , takže jsem ten zbytek za týden stahoval znova). Od té doby je poslouchám denně, viděl jsem všechny filmy, přečetl nějaké knížky a pořád, pořád mě zajímají nové věci, za ty 3 roky jsem se toho dozvěděl docela dost a hodlám pořád v objevování pokračovat. Jediná věc, za kterou se trochu stydím je ta, že teprve asi před rokem jsem zjistil, že Here Comes The Sun složil George (znal jsem jí už mnohem, mnohem dřív (dřív, než jsem u dědy viděl Help, ale slyšel jsem jí jenom jednou)). Takže jsem před rokem vlastně poprvé poslouchal Abbey Road, které mě uplně dostalo. To je tak asi všechno k mému světovému objevu, já ty kluky prostě miluju.

U mě zhruba v mých čtyřech letech doma z kotoučového magnetofonu Tesla. Vyžadoval jsem dokola "konec s cinkáním" (finále While My Guitar Gently Weeps) a "kravský zvonec" (I Call Your Name). Poté se kotoučák rozbil a Beatles jsem znovu slyšel až ve svých deseti, konkrétně Ob-La-Di Ob-La-Da, které pouštěl spolužák ve škole na kazeťáku. A ještě téhož roku jsem pak k Vánocům dostal beatlesáckou směsku Stars on 45 a ze supraphonských vinylů na kazety přetočené With The Beatles, A Hard Day's Night a Expedici R'n'R.
Následovalo vlastně to samé, co popisuje Rigby. Přečetl jsem si Matznera, Poplach i Beatles v písních a v obrazech a pak už lovil jen na svou pěst. Na počátku 90. let, kdy nebyl žádný internet, to bylo velmi, velmi obtížné. Ovšem pídění se po takových věcech, kdy jsem sbíral každičkou, byť i tu nejtitěrnější informaci, je pro mě mnohem cennější, než když to každý dostane přímo pod nos. Jsem rád, že jsem to takhle zažil.

U mně to začalo kolem roku 1983, kdy mi bylo 13. Táta měl kotoučový magnetofon Sonet B3 (monofonní) a pustil mi na něm něco, co by se mi prý mohlo líbit. Bylo to od kamaráda nahrané Collection of Beatles Oldies. Hned mě to moc chytlo, skoro bych to nazvala soukromou beatlemánií Pak mi táta prozradil, že jiný jeho kamarád toho má víc. A tam jsem objevila poklad: snad všechny řadové desky Beatles a v perfektním stavu. Všechny jsem si je nahrála na kazety a potom dlouhou dobu skoro nic jiného neposlouchala. Taky jsem pracně sháněla texty, je to neuvěřitelné, jak se teď dá všechno díky internetu lehce sehnat. Knížka od Matznera byla moje první. Pak mě to na nějaký čas pustilo (děti a tak dále…) a to dokonce tak (což nedokážu pochopit), že když jsme byli asi v roce 99 poprvé (a zatím naposled) v Londýně na organizovaném zájezdě a měli tam jedno odpoledne volné, tak mě ani nenapadlo, že bych se mohla jít podívat na TA místa Šli jsme do nějakého muzea nebo kam (do dneška si to vyčítám a doufám, že se tam ještě někdy podívám). No a před rokem a něco, když jsem tak listovala po YouTube, jsem objevila, co se tam všechno dá najít, a nejen tam, ale všude na internetu. Tak mě to chytlo podruhé.
A ještě jsem zapoměla, že v té době zrovna dávali v kinech Perný den, kam mě táta vzal. Pak jsem ho pořád otravovala, že chci ještě. Byli jsme ještě asi 2x. Pak už se mnou nechodil. V těch 80. letech jsem to viděla nejmíň 6x

Teď já, někdy kolem roku 1994, když mi bylo 7 jsme poprvé šli já, brácha i táta kupovat první CD přehrávač a když už jsme v tom byli tak, abychom si mohli něco přehrát, táta nám vybral Beatles. Bylo to Bílé dvojalbum, protože to bylo 2 CD, mysleli jsme si tehdy, že se jedná o výběr. Pak se můj příběh neliší od OHNOTHIMAGENovýho, měl jsem taky kotouč s pásky, ale hlavně jsem s bráchou sbíral postupně nahrávky od kamaráda, který nám dal postupně nahrané kompilační kazety (už nevím jak byly kompilační, jestli se nejednalo i o řadové kopie, ale pamatuju si, jak jsem si zamiloval It won´t be long, byla to svěží nahrávka a mě přišla senzační i dost jiná oproti ostatním, asi tím drivem). Matznera jsme kupovali v Plzni, už to nové doplněné vydání, tuším r.1996. To starší vydání jsme si pak prohlíželi v knihovně, kde se vyskytl i časopis Beatles včera a dnes. Samozřejmě jsme to poslouchali v rádiu, internet jsme tehdy neměli. Pak je to obvyklé postupné, pomalé (ale i vlastně díky tomu zajímavější) kupování CD. Taky si pamatuju jak jsem jednou přišel do pokoje k televizi a tam Beatles byli mezi auty. Byl to můj první pohled na film o Beatles a nechápal jsem, že mi nikdo neřekl, že to dávaj. Byl to Help a i z toho důvodu mám ten film moc rád. I já jsem rád, že jsem to takhle zažil.

Jednou jsme prohledali archiv rodičů LP desek, ale nalezl pouze All the Best od Paula v hrozné kvalitě a navíc myslím, že bez těch papírů se sleeve-notem. Pak jsem si pořídil nové. LP desky sbírám od konce roku 2004 kdy jsem bjevil první bazar s těmito deskami. Taky si pamatuju jak nám jednou táta od kolegy z práce z nějakých novin přinesl zažloutlou fotografii Paula a Jane, byla to tahle: http://3.bp.blogspot.com/_bYbc6fC02as/S ... img336.jpg
akorát zažloutlá.
Taky si pamatuju jak nám t

Už to nevím přesně,ale někdy kolem r.1978 jsem u kamaráda ze školy narazil na Abbey Road.Pamatuju si naprosto přesně,jak to se mnou zacvičilo,do té doby jsem poslouchal spíš rokenroly z padesátých,a najednou tohle!Taky si vybavuju tu sběratelskou mánii,která poté následovala,články,výstřižky,všechno,kde se jen mihlo to magické slůvko Beatles .Pak se objevilo to hovado Chapman a moje sběratelská mánie pokračovala Johnem,pak Paul atd...Opravdu se tehdy hrozně špatně shánělo cokoli,za první peníze z brigády na (tehdy)Státním statku jsem zakoupil kotoučák(tuším že B101) a nahrával,hlavně z cizích rádií.Nechal jsem to jet třeba celou noc a pak celý den poslouchal a třídil...no blázinec.
Někdy je mě až líto,že je to pryč,to hledání a objevování se už nikdy nevrátí.

Ha!To jsi to měl vidět počátkem osmdesátých!To bylo vyloženě za trest!

U mňa to bolo asi v mojich 11 rokoch, čiže okolo roku 2002. Objavil som doma výberovku Golden Beatles. Po prvom vypočutí som bol ako začarovaný, púšťal som si to znova a znova. A odvtedy som s mamou zháňal všetky CD, trvalo to dlhšie ale dalo sa to lahšie zohnať (vtedy ešte internet moc nebol, čiže len po obchoch). A všetko kde sa mihlo Beatles som bral, úplne ma to pochytilo a trvá to dodnes. Zvlášť keď som pred dvoma dňami videl Liverpool . Na strednej škole bol môj učitel telocviku Beatlesák, a od neho som mal požičaných množstvo vecí ako knihy atď. Ja ich proste milujem

Moje první písnička, na kterou si vzpomínám, byla Please Please Me z kotoučáku. Pak si pamatuju na Bílé album, též z kotoučáku. Pak si dlouho nevzpomínám na nic Později jsme dali doma dohromady obvyklou sestavu desek - Please Please Me od Pepity, supraphonská LPčka A Hard Day´s Night a With The Beatles, ještě předtím se nám doma zastavil na své pouti po sousedech NDRácký výběr. Abbey Road jsme kupodivu nikdy neměli, takže taky hrálo jen z kotoučáku. Jo, a měli jsem singl Get Back/Don´t Let Me Down s jablkem. Ten teď tak nějak náhodou leží u mě doma
Někdy myslím kolem svých 12-13 let jsem viděl u nás v kině Perný den (což by odpovídalo počátku 80. let 20. století, ale rok si už přesně nepamatuju). Tenhle film jsem pak viděl až z VHSky, kterou jsem si koupil ještě s Help! někdy po roce 1990. Help! jsem tehdy viděl úplně poprvé, u Perného dne jsem zjistil, že si některé scény pamatuju i po těch cca 10 letech.
Vzpomínám si na Skalkův Rytmus, kde přehrál a komentoval snad celou diskografii, jen Revolution #9 po chvilce stáhl.
Někdy kolem roku 1990 se mi dostal do ruky půjčený Matzner, vzápětí se mi podařilo sehnat knihu vlastní a s ní se dostavila touha poznat zbytek. Naštěstí už tehdy bylo asi snadnější sehnat i zbylou diskografii, která předtím u nás nevyšla. Nejdřív na nahraných kazetách, i když kvalita některých byla kdovíjaká až hrůzná, ale často se dařilo nahradit špatnou kvalitu kvalitou lepší. O pár let později jsem si větší část diskografie pořídil na originálních audiokazetách. V kompletaci mi zabránil nejspíš nástup CDček. V době, kdy šla v telce poprvé Antologie, jsem měl už všechno, něco na CD, něco na kazetách, jen jsem chtěl sehnat ještě dva nové singly, což se povedlo. Antologie jsem si tehdy na CD nepořídil, v té době jsem byl rád, že jsem postupně finančně utáhl řadovky. A taky jsem začal kupovat knížky.
Další boom nastal po objevení kouzla bootlegů a BootlegZone, což se stalo někdy po první třetině let nultých nového tisíciletí. A asi díky tomu jsem si ty Antologie na CD už nikdy nekoupil