The Beatles - Brouci

Však taky zde vytvářený "The Worst Of" je subjektivní.

Jen taková malá apologetika k Piggies. Ta písnička mluví o malých prasátkách a velkých prasatech (sviních). Je myšlena jako určitý protestsong, ironie. Je potřeba k tomuto účelu nějaká "složitější" kompozice jako např. ve While my guitar gently weeps? Úplně fantastické je tam to zachrochtání. Tuto skladbu považuji právě za velmi zdařilou ke svému účelu a chytrou. Jistě, není to Novosvětská, ale to není žádná od Beatles, ne? Ovšem nevnucuji, aby se líbila každému. Chápu, že bude mít své odpůrce nejen z politických řad...

Tak mě se třeba WA líbí dost,právě pro tu různorodost,je tam vše z různých hudebních stylů.Že to de facto nejsou Beatles,ale čtyři různí muzikanti se svými skladbami?No a co?Víc dobrých věcí najdu na Bílém než třeba na Maccově prvotině McCartney.White Album mám rád právě proto,že zde není taková ta hudební návaznost jako třeba na Sergeantovi atp.(tím ale netvrdím,že je lepší než Sergeant).
Evremond píše,že jsou to většinou polotovary.Znovu opakuji-no a co?Osloví mě to něčím?Ano?Pak je jedno,jestli mě to oslovuje hudební dokonalostí nebo syrovostí.Taky obdivuju u Lennona tu jeho syrovost-ale znamená to snad,že má na to patent a že ostatní si to nemohou dovolit?Myslím že ne.Právě ta syrovost,různé legrácky a blbůstky se mi líbí na WA nejvíc.
Snad jen Revolution no.9 tam být nemusela .

Souhlas leone, jen jsem byl požádán to vysvětlit, tak jsem to vysvětlil. Že budu za kacíře jsem věděl a trochu s tím i počítal. Já na WA nedám zase dopustit proto, když pominu WMGGW, že mám rád kompletní série alb! Ale jistě, můj soud o tomto albu může být mylný, však taky nejdůležitější je, aby nám ta hudba něco přinášela. Jestli má ten efekt, pak je to dobré. U mne to tedy WA, bohužel, není. (jako jedno z mála mne nutí vytvářet playlist) To bude možná ten nejpodstatnější prvek mého odporu.

Evremond:Pozor,v žádném případě jsem svým příspěvkem neodsuzoval Tvůj pohled na WA,pouze jsem přidal svůj názor.Rozdílné pohledy na toto album jen svědčí o různorodosti "broučí" tvorby.Takže žádný kacíř,pouze člověk s rozdílným názorem(což je dobře).

O.K. leone. Díky. Já taky nechci působit nějak konfrontačně. Je to přesně tak, jak si to napsal. Tak jsem zvědavý, jestli se někdo ještě zapojí do tabulky a přilepší Revolution9 (např.).

Čeho že bylo ušetřeno Let It Be? Jestli zní Bílý album trochu odfláknutě, tak co je potom Let It Be? Ano, na WA jsou místa rvoucí uši. Yer Blues je po technické stránce naprosto odvařená (příšerný střih a pak zpěv do asi nefunkčního mikrofonu), #9 bych rozhodně oželel, stejně jako pár zbytečností typu Obludy Obluda, Wild Honey Pie či Rocky Raccoon. Not Guilty naproti tomu želím nerad (mimochodem, ta verze vydaná později sólově mi opravdu připadá slabší, George promine). Ale LIB je průšvih přímo programní, faux pas je dáno již konceptem. Album se jakž takž slepilo dohromady na jedné straně díky lehkému zpronevěření se onomu programu, těžké zpronevěření se znamenalo na druhé straně dokonání onoho průšvihu - deska už se z toho nevzpamatovala až do konce (pochopitelně mám na mysli Long And Winding Road). Bílý poslouchám rozhodně častěji než LIB, i když osobně preferuji červené

Pod tohle se taky podepíšu-když už LIB,tak Naked.

Koukám, že tady to žije, inu přidám se také. Souhlasím s j.babelem, že Not Guilty je lepší ta původní. White Album patří mezi mé oblíbené, věci typu Wild Honey Pie mám rád a jsem rád, že vyšla (snad jen ten Revolution 9 přeskakuju, když o tom tak přemýšlím, tak pokud má Revolution 9 tolik negativních hlasů, není asi třeba jí přidávat další, protože o ,,vítězství" se dávno zasloužila). Ale musím nesouhlasit s Let it Be, pro mě je jedním ze zásadních alb, ve kterém dokázali projevit své opravdové pocity. Popravdě, mám ho radši než White Album. Let it Be mám rád to původní, lépe zní a líbí se mi tracklist i pořadí písní (třeba moc hezký začátek Two of Us, ale každé pořadí písniček mi tam přijde logické). V Nakedu je vše jinak, s tím jsem se opravdu nemohl ztotožnit. A červené album neposlouchám, to je pro mě katastrofální výběr (chybí tam zásadní věci: Taxman, For no one, I´ll get you, You can´t do that, Tell me why....), modré je lepší, i když nechápu pořadí The fool on the hill a Magical Mystery Tour (je dobře, že tam jsou, ale proč v opačném pořadí) a ještě mi tam chybí ten Mailman, bring me no more blues.

U Not Guilty zastávám stejný názor jako vy. Ta další verze z takřka 80. let je moc umělá. To je asi velká slabina u Harrisona té doby. Naštěstí už stačil nahrál to nejpodstatnější, takže mu to promíjím. Miluji třeba jeho My sweet Lord, ale upřednostním vždy nahrávku z originálního vydání. Nahrát to v 80. letech, je to podle mne neposlouchatelné. Ale to je jen má hypotéza...

Otázka LIB. I tady dám za pravdu, že to již bylo slepené, ale přesto na mě působí vcelku dobře. Umělecky ale již tak odfláknuté nebylo, protože ten motiv nebyl ladit, vrzat a zapnout při tom record, jak říkal George, když nahrával svojí "beatlsáckou" sólovku, a v ne moc podobném duchu tak asi dělali u WA, oslněni fámou, že umělec může již jen "plkat" a bude to vždy dobré (odpusťte mi ten výraz). Jsem proto spíš přívrženec LIB, mohu-li si dovolit použít k tomuto albu tohoto slova, než odpůrce. Vlastně tady se ukazuje, proč The Beatles, zaplať pán Bůh, již spolu nepokračovali dál. Podle mne se už vyšťavili a dostatečně zindividualizovali. Další jejich studiové album bych asi již nepřežil.

Stejně, jak se do toho ponořuji, vracím se raději k těm jejich raným nahrávkám. A pak zase sklouznu k SP, MMT, AR, LIB, až se dostanu k WA, kdy jsem zneklidněn, neskutečně rozladěn a vracím se opět k počáteční tvorbě jako do peřinky. Dá se říct, že mnou brouci karmicky neustále "mávají" v kruhu "jejich" života. Snad to osvícení nebude spočívat v prodeji mnou vlastněných desek. To by byla nirvána, co říkáte?

To červené bylo s malým č a měl jsem na mysli víno

Když už jsem tu, tak jen bodově:
...Naked zní přirozeněji, ale ani tam nebyl, jak víme, dodržen zcela původní záměr. Plusem je zařazení Don´t Let Me Down, nepochopitelně však vynechává dvě věci z původního playlistu. Samozřejmě žádné perly, tak snad ani nejde o mínus.
Druhý disk je však zbytečnost nad zbytečnost, dalšího komentáře proň z mé strany netřeba.
Omluvou pro Harrisonovu verzi Not Guilty budiž to, že se možná chtěl co nejvíce odlišit od beatlesácké verze. Poslouchatelné to je, šťáva trochu chybí.
Otázka je, co by bylo kdyby bylo. Kdyby se dalo dohromady to nejlepší z albových debutů ex-Beatlů sólistů, mohla by vzniknout docela zajímavá deska. Ale o tom by se slušelo hovořit skoro ve zvláštním tématu... co vy na to?

Myslím, že to vlákno tady někde je. Jenže pak by utrpěl takovýmto komplotem exbeatlů jenom Harrison! Ostatním by to přidalo, mu vzalo. Nemluvě, že by tam asi nemohl dát všechny své skladby, že? Ale možná jsem jen fanatik... (berte mne trochu s nadhledem, vážím si jistě i zbylých členů)

No a o tom to bude. Vlákno jsem hledal, nenašel, založil zde: viewtopic.php?f=1&t=1016

j.babel: aha, to jsem pochopil trošku jinak
jinak k setkání v r.1974: skvělý nápad, jen podotknu, že podle některých indicií se sešli až v r. 1976 ve studiu, ale fakt je můžem zkusit i ten 1974, když bychom ho vytvářeli my

Ešte drobnosť k WA. Myslím, že je to výborný album a bol by ešte nadupanejší, keby mal stopáž cca 60-65 minút (keby však bol vtedy k dispozícii nosič CD). Všetko to začal Dylan s 2LP Bolde On Blonde. Každý chcel mať odrazu dvojplacku za každú cenu aj keď nebolo dosť materiálu. Ukážkový príklad je Yes-Tales from the Topographic Oceans. Krásna hudba, ale medzi ňou tony vaty.

Ad Revolution no.9-neskutečný zážitek!
Něco jsem doma dělal a poslouchal u toho White Album,vedle v pokoji můj syn s kamarádem.Začala hrát zmíněná skladba.Nechtělo se mi jít vedle a přepnout to,tak jsem to nechal,že to přetrpím.Náhle se z pokoje vyřítil ten cizí klučina a povídá-To je pecka!Můžete mi to vypálit?
Já na to(zaskočeně)-Celé?
A on-Tu kapelu předtím ne,ale tuhle!To je bomba!Máte toho od nich víc?
Už vážně nic nechápu.

leon66: Tak tos mě pobavil Hned jsem to vyzkoušela na svém třináctiletém synovi tak, že jsem mu to pustila jako kulisu k počítači. Vydržel to asi 2 minuty, než to vypnul a prohlásil, že nic hroznějšího neslyšel. Že si prý ten kluk musel dělat srandu. Takže můj syn se přidává k názoru na nejhorší píseň Beatles a já s ním, že je to opravdu Revolution 9

Tak naše nejnovější poznatky shrnuji do prvního letošního grafu. Přibyli nám tři hlasující, a sice s gustem diskutující Evremond, Sadie, která posílila účast krásnější poloviny lidstva, a Makrelaman, coby první zástupce zahraničí. Pořadí na stupních vítězů se nemění, Revolution si dále upevnila pozici ziskem dalších dvou bodů. Flying získává dva hlasy a z dvojkové oblasti se tak zařazuje po bok Rockyho Raccoona mezi čtyřkové borce. Nová píseň se objevila pouze jedna, a sice zatím jedničková Blue Jay Way, kterou nominoval Makrelaman.
Kdo má k tématu co říci, ať neváhá a učiní tak.

no poslední dobou mi nejvíce vadí Maxwell's silver hammer...nejhorší kus na Abbey Road...

asi tak
mne sa nepacia
wild honey pie a revolution 9 (ak sa to berie ako piesen)