A další na řadě bude...

[makrelaman]

Konečne sme sa dožili reedície ikonickej The Beatles v písních a obrazech. Moja radosť trvala krátko. Opäť sa našiel pánboh, ktorý rozhodol, že niektoré obrázky sú zbytočné. Najviac mi chýba jeden z mojich najobľúbenejších: ako asi budú chrobáci vyzerať keď budú mať 64. Asi editorovi skrsla v hlave geniálna myšlienka, že prognóza kresby sa nenaplnila. OH, SHIT!

[OHNOTHIMAGEN]

Já bych to spíš viděl na nějaké potíže s autorskými právy...

[Park]

Na trhu se nedávno objevila kniha Prokletí rokenrolu. Tato kniha obsahuje životní příběhy s důrazem na smrti známých např. Elvis Presley či Michael Jackson i (pro mě) neznámých zpěváků rock´n´rollu. Kniha trochu připomíná jinou knihu Hrajte to nahlas. Prokletí ovšem přináší i obrázky novinových výstřižků o smrti toho či onoho zpěváka či zpěvačky a též jména zpěváků je lepší pro přehled než názvy kapitol v Hrajte, pod kterými si neumím na první pohled představit o koho se jedná. Obzvláště je zajímavé čtení o smrti Jim Morrisona, jehož teoretický konec jakoby vypadl přímo z jednoho dílu jedné známé kriminálky, též z Francie. Hodně z nich se dožilo 27 let jak autor na konci uvádí. O Beatles jsou tam dva a to John Lennon a kupodivu Stu Sutcliffe (zajímavé že George chybí). Mě se líbí ty obrázky u Johna. Jedná se o novinové výstřižky s obrázkem Johna z novin Daily Mirror z 10.12.1980 a fotka Lennona a Chapmana z novin Daily Mail.

[OHNOTHIMAGEN]

Park:
Knížka neměla za úkol postihnout všechna možná úmrtí v rockové hudbě, ale řekněme méně standardní úmrtí. Tímhle zaměřením je to trošku bulvár, ale zpracování je velice slušné a hodně při zemi. Graficky se to taky povedlo.
Přiznám se, že se mi to krásně redigovalo (i když přehlédnutí chybného názvu jednoho alba The Who v kapitole o Keithi Moonovi si budu vyčítat ještě dlouho).

[Park]

Dnes jsem si zakoupil a přečetl novou obsáhlou monografii o George Harrisonovi nazvanou George Harrison za zamčenými dveřmi. Knihu, resp. její české vydání, jsem objevil nejdříve v docela dlouhém televizním spotu v hlavních zprávách (černobílé záběry George Harrisona z doby remasterování All Things Must Pass, průvod hnutí Hare Krishna na Můstku), následně na webu, a včera i v hodinovém rozhlasovém speciálu s vydavatelem a překladatelem. Co vás první na knize zaujme je cena, 450 kč, je za knihu docela hodně peněz. A nákup knihy byl spojen s problémy. Samotná kniha se mi líbí. Autor se věnuje jak bulvární části (ženy), tak studiové práci. Je zde do detailu popsáno nahrání alb George Harrisona, tak jednotlivých písní (ne všech, ale velmi mnoho), je dobře, že se autor obrátil přímo na producenty alb, tak jednotlivé spoluhráče. Kapitoly z období Beatles, jsou dost dobře zmapovány a proto jsem se především zaměřil na sólovou část kariéry George. A v knize jsem zjistil mnoho neznámých informací. Rád jsem si přečetl jak nahrávali studiovou verzi písně Bangladesh s Ringem za bicími. Nejlépe se mi četli kapitoly o turné v r.1974, a o úmrtí George. V knize má až příliš velké slovo Chris O´Dell, žena žijící na Friar Parku (nedočetl jsem se ale do kdy). Asi nejdůležitější jsou momenty nahrávání z desek z let 1975-1979 o kterých autor správně informuje, že byly vynechány z dokumentárního filmu Living in the Material World, velice poutavé čtení. I když si autor dal záležet jak spolu vycházeli George a ostatní beatlové po rozpadu, a zmiňuje poslední setkání Paula a George, o Johnových setkání s Georgem píše také hodně, ale kupodivu vůbec ne o posledním setkání Johna s Georgem. Též nahrávání I Me Mine v lednu 1970 se vytratilo, přitom si autor dává takovou práci, aby vyzdvihl písně George na úroveň Johnových a Paulových písní, myslím že poslední nahrávání Beatles, obzvláště když se jednalo o Georgovu skladbu by si zasloužilo více pozornosti (skladba je zmíněna, ale jen z doby lednových 69 Get Back session). Autor též jmenuje i výběrové ,, best of" alba, ale někam se vytratilo album The Best of Dark Horse Years 1976-1989. Až do konce knihy jsem nezkousl slovo Šankar. Fotky v knize jsou, ale něco výjimečného nečekejte. Chronologicky poslední Georgova fotka v knize uvedená je z poloviny 90. let. Myslím, že mohli být otisknuty i pozdější Georgeovy fotky. Georgovi klipy jsou uvedeny jen u nejdůležitějších písní. Album Cloud Nine je z větší části v knize pouze o dvou známých skladbách, přitom na albu je dalších 9 písní, o kterých se více nedozvíme. Část o albu Gone Troppo je naprosté zklamání, de facto je jen řečeno, že nebylo úspěšné a přitom se při nahrávání toho tolik zajímavého dělo (viz. kniha Dark Horse). Takže je tu již třetí monografie o Georgovi (po Dark Horse a knize od A. Claysona) a já mám pocit, že se to blíží nebezpečně počtu monografií o Paulovi. Snad se někdy dostane i na knihu o Ringovi, protože u něj neexistuje v české mutaci žádná knižní monografie.

[OHNOTHIMAGEN]

Park:
A co říkáš na autorův evidentně záporný vztah k takřka všemu, co George po rozpadu Beatles vytvořil?
Vši našel na All Things Must Pass (konkrétně mu vadily některé aranže), desky z let 1975-1979 podle jeho slov vůbec nemusely vzniknout, Somewhere in England je vlastně taky nanic, o Gone Troppo (ten a priori negativní přístup k téhle desce nikdy nepochopím, přijde mi, že žádný z těch pisálků to album nikdy neslyšel a pouze opisuje to, co si dřív přečetl) a Cloud Nine jsi už psal.
Mám neochvějný pocit, že autor nerozumí tomu, že George zkrátka neměl ctižádost být hitparádovou hvězdou za použití těch nejmodernějších technologií a být za každou cenu in. Evidentně z něj chtěl mít nějakého Michaela Jacksona nebo co.

Knížku samozřejmě mám, ale mnohem užitečnější mi přijde ta od Claysona. A pak samozřejmě I Me Mine.

Ad Šankar:
Sám tuhle transliteraci taky používám (protože to už bych jinak musel psát Maharishi, Rishikesh, New Delhi, Benares...), ale pak tam je v jednom souvětí napsáno Šankar s dcerou Anoushkou (čili v originálu), to jsem se pobavil.

[Park]

OHNOTHIMAGEN: Ano, je to smutné, že autor má takový špatný přístup ke Georgovým sólovým deskám. Na některých deskách píše, že nezní v souznění doby jiných desek, ale např. Clayson říká opak, že tehdejší desky (70.léta) zvukově podobaly jiným slavným deskám jiných kapel. Přitom Cloud Nine, jak sám autor píše se strefilo do zvuku 80.let. Ohledně All Things Must Pass se Graeme Thomson ztotožňuje s názorem Claysona (I Dig Love, 2x Isn´t it a Pity, dlouhé pasáže písní, zbytečná jam deska). Jinak nechápu, proč má přístup, že když se deska nedostala do hitparád je to špatná deska. Somewhere in England se to z těch ,,neúspěšných" desek podařilo, přesto je dle autora dost bídná. Je zde víc nepřesností. Např. u alba 33 a 1/3 se píše, že byly udělány dva klipy, co na tom, že byly ve skutečnosti tři (True Love- u ní nepíše ohledně klipu, zato si přečteme, že se podobá tehdejším barovým písním Ringa). Hodně o písní Woman Don´t Cry For Me si přečteme v r.1969, a jen malinko v r.1976, trochu nešikovné a nepřehledné. Jinak u této písně píše, že ty bombastická aranžmá vydaná pak na 33 a 1/3 se písni nehodí. Ale právě ty aranžmá jsou to co dělá to skvělé album. Akustické provedení vydané na Early Takes je pouhým demem bez větší jiskry. I já mám pocit, že autor Gone Troppo prostě neslyšel. Sice informuje o boxu Dark Horse 1976-1992 (s bonusovým DVD), ale jen se spokojí s poznámkou, že je tam pár bonusů. Vůbec nezmiňuje jakých. A o nápravě obálky Somewhere in England se nezmiňuje. Jsou dva hlavní motivy knihy, ten první v první části je do kola opakující kolovrátek, že George neměl skladatelské ambice v Beatles, že chtěl být jen kytaristou, tím druhým, že se během sólové tvorby zamykal za dveřmi před veřejností. S tím druhým rozhodně nemohu souhlasit, George mluvil do médií např. hodně do televize v 80. letech, koneckonců do nového vydání All Things Must Pass si přivedl televizní štáb, je pár záběrů i z Brainwashed- o ničem takovém autor neinformuje, stejně jako neinformuje o Georgových návštěvách veřejných akcí (při kterých byl televizí zachycen) jako návštěva výstavy květin s Ringem v r.1998, automobilové závody v r.2000 nebo poslední návštěve George v Indii v témže roce a už vůbec se nedozvíme o hostinských skladbách jiných interpretů ke konci Georgova života (Ringo-album Vertical Man, Jim Capaldi-skvělá píseň Anna Julia, ELO-Zoom resp. skladby A Long Time Gone a All She Wanted, Bill Wyman- Love Letters). Aspoň, že náhrávání A Horse to the Water zůstalo v textu. Vztah mezi Ringem a Georgem byl blízký vzájemně si hrály na svých deskách, ale autor se evidentně nějak necení toho, že právě po rozpadu Beatles, byly tyhle dva nejlepší kámoši a Ringa zmiňuje jen, když je to nutné kvůli jiným záležitostem. U Koncertu pro George, se v Paulově setu vytratila úvodní For You Blue. O novém vydání alba Living in the Materiál World (s bonusovým DVD) si také nepřečteme. A ty desky z let 1975-1979? To by byla ohromná ztráta pro posluchače, kdyby vůbec nezvnikly, už jen proto, že se osobně dotýkají přímo Georgových myšlenek resp. jsou zdrcadlem jeho života např.album George Harrison, o čemž autor říká, že důležitější než album George Harrison, jsou právě ty životní osudy, které se promítli do alba. Schválně to tu zmiňuju, protože v první části knihy se píše, že kdyby měl Glyn John na výběr jak by přistupoval k poznání Georgova života, tak říká, že pomocí Georgových textů a začal by Don´t Brother Me. Tak na jednu stranu, texty odráží George na druhé straně nejsou důležité. A ještě mi vadila evidentní nepřesnost, že Stuart se do kapely Beatles dostal tím, že si koupil baskytaru z dědictví, pokud vím, tak peníze získal prodejem svého obrazu. Jinak dobrá rada pro všechny čtenáře, knihu nečtěte na ex. Já to zkusil, kdy jsem si řekl, že celou knihu přečtu za den, má 400 stran, zdravotní následky byly hrozné. Proto odpovídám po tak dlouhé době. A teď se mi do rukou dostala starší kniha v češtině o rockové hudbě Rockový Babylon, je zde John i Paul v době svých sólových skandálů (John-opilost, Paul-zatčení na lešti v Japonsku) vč. fotek, je zde i Mark Chapman. No krátce tato ryze bulvární kniha popisuje zpěvačky jako Debbie Harry z Blondie, Marianne Faithfull, Patti Smith, Madonna- jako prostitutky zde uvedené vč. bulvárních ,,odhalených" fotek, zpěváci na alkoholu a drogách a The Who jako ničitelé hotelových pokojů, vše do detailu napsáno a o Rolling Sones radši nemluvit nebo co udělali Guns S´Roses poté co uviděli kdy je během veřejného koncertu někdo si dovolil tu drzost je vyfotit...vedle knihy Rockový Babylon je ukázkou kam, až lze zajít, vedle ní by asi nechvalně známá kniha o Lennonovi od A.Goldmana (o níž se zmiňuje autor Rockového babylonu Gary Heman)vypadal jako nevinná modlitbička (asi jsem použil protože knihu od Goldmana jsem sice nečetl, jen jsem se dočetl jak je špatná a nepravdivá, ale neumím si vůbec představit skandálnější knihu než Rockový Babylon).

[OHNOTHIMAGEN]

Park:
Mně se to všechno nechtělo vypisovat. Co mě ale vyloženě naštvalo, byl žvást, že Life Itself by klidně mohl napsat Cliff Richard (nic proti Cliffu Richardovi, ale tohle přirovnání mi prostě přišlo nejapné).
Ta kniha je psaná strašně uspěchaně. Na jednu stranu se autor leckde rozepisuje úplně do mrtě, jinde metrák věcí pomíjí (jak jsi ostatně uvedl).
Čtu již už poněkolikáté. Poprvé to bylo právě na ex, teď už si vybírám jen různé části.

"Jinak nechápu, proč má přístup, že když se deska nedostala do hitparád je to špatná deska."
Vystihl jsi to přesně.

Rockový babylon už mám doma třináct let, kdysi dávno to měli za akční cenu v Levných knihách. Je to neskutečný bulvár jak prase, byť někdy s dost raritními (rozuměj dost hnusnými) fotkami, třeba jak je tělo Johna Lennona přenášeno v plastovém pytli nebo Otis Redding vytahovaný z jezera, do kterého se zřítilo jeho letadlo.

[OHNOTHIMAGEN]

Parku, někde bude něco špatně. Buď jsme blbci my dva, nebo všichni novináři, kteří na tu novou knihu o Georgeovi píšou oslavné recenze.
Jenže všechny ty recenze, co jsem četl, mi přijdou jak projeté přes kopírák.

[Park]

OHNOTHIMAGEN: my dva určitě blbci nejsme. Kniha o Georgovi není zas tak špatná, jen je škoda, že ji autor sestavoval očividně sám max. s pomocí internetu (a proto tam toho tolik chybí). Ty recenze veřejných médií jsou očividně sepsány ze stejného zdroje, protože nemohu uvěřit, že takto rozsáhlou knihu, si novináři dokázali tak rychle po vydání přečíst. Je to jakoby jeden zavolal druhému a k tomu si připsal trochu pár svých postřehů. Co mi to jen připomíná? Už vím, poslední film s Vlastou Burianem Zaostřit, prosím (konkrétně filmovou povídku o názor recenzenta na knihu básní a jeho usilovnou snahu zjistit stanovisko).

[Park]

Ještě jsem si vzpomněl, jak před několika týdny v televizi proběhla reportáž o chystaném filmu ,,koncertní Beatles", v reportáži uvedli, že na tvorbě filmu se podílejí Paul,Ringo, vdova po Johnovi Yoko Ono, a přítelkyně George Harrisona Olivie! Myslím, že to je trochu málo na to, když Olivie byla Georgovou manželkou a následně vdovou. Když to tak správně udělali u Yoko, proč to tak neudělali i u Olivie? Jejich statuty jsou naprosto stejné, takže proč to tak udělali je mi záhadou. Asi si nějak nevyhledali informace.

[OHNOTHIMAGEN]

Televizi už snad lepší ignorovat.

[Park]

Když jsem se na Vánoce přehraboval v té záplavě nových knih např. českém vydání Hercule Poirot napsanou přímo Davidem Suchetem nebo úplně první knihou o Telly Savalasovi nazvané jednoduše Kojak a to od české autorky! a odmítl na nákup dvou objemných publikací od Jiřího Černého Černý na Bílém, a po té co jsem pořídil za dva roky již čtvrtou knihu o Bruceovi Springsteenovi nazvanou jednoduše Bruce, na které osobně spolupracoval spadla mi do očí nová kniha o Beatles napsaná George Martinem nazvaná All You Need is Ears. Kniha na první pohled zaujala pěknou obálkou a faktem, že ač je česky vydaná Volvoxem Globatorem, má anglický název, nevím co si mám o tom myslet, naštěstí je podtitul česky a je to překlad toho názvu Všechno co potřebuješ jsou uši. Jsem velmi rád za vydání této knihy na českých pultech. Dozvíme se mnoho podrobností o nahrávání desek jako takových a to nejen od Beatles. Mnoho prostoru zde mají jiní hudební interpreti a G. Martin vzpomíná jak s nimi nahrával. Hodně se mluví o Peteru Sellersovi, Shirlley Bassey a Cille Black i dalších interpretech hlavně z ,,Epsteinovi stáje". Další důležitou lajnou je popis studií EMI (tj. Abbey Road) a výstavba studií Air (o kterém je zde mnoho a samá chvála, neboť G.Martin je i majitelem tohoto studia) a Montserrat. Hodně vzpomíná na Paulovo nahrávání Live and Let Die. Je zde o prvním nahrávání Love Me Do, o nahrávání Yesterday, Strawberry Fields Forever, Penny Lane (hlavně o té trubce) a celém albu Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (vč. národnosti kameramana, který točil A Day In the Life), All You Need is Love atd. Něco je i úsměvného např. první třetina knihy je hodně o alkoholu, který si brali umělci do studia (např. australská sekce) a tomuto démonu pohledhl i G.Martin. G. Martin jak sám píše nikdy nepodlehl drogám (ano Lennonova výměna prášků během Sgt. Pepper je zde též). Též úsměvné je jak rychle G.Martin svým autem dostal jednoho z Goonů (Spike Milligam) na jeho svatbu, kterému šel za svědka.Trošku šokující je jeho rozchod s Dick Lesterem, o kterém se pohádal o hudebních instrumentálních vložkách do Beatles filmů. Dick neměl na starosti ve studiu nic jiného než seřvat a nadávat G.Martinovi těmi nejtěžšími urážky. Proto instrumentální podklad pro Help! si vzal na starosti Dickův přítel a ne G. Martin. Hodně se i dozvíme o nahrávání hudby k filmům Family Way, Yellow Submarine a nešťastném filmovém počinu Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band z r. 1978, ke kterému též Martin dělal hudbu. Pro pravé fanoušky Beatles se zas mnoho nedozvíme, ale i tak jsou nějaké technické postupy a vymoženosti při nahrávání alb zajímavé, byť určené spíše pro technický personál studií a ne pro širokou mas fandů. Kniha se nevyhnula i nějakým těm omylům např. že nahrávka Love Me Do s Andy Whiteaem nevyšla (str.132) (je shodou okolností na LP), Paul byl s Wings na živém vystoupení v Los Angeles v r. 1976 a ne 1977 jak se píše na str.79. Na protější 78. straně je milý překlep jak G. Martin vzpomíná jak ,, Jednou jsem požádala Paula McCartneyho, aby přezpíval jeden tón na jedné desce." Další faktické chyby jsou např. že Beatles dělali zkušební nahrávky pro Deccu při dvojím session (i když bylo jen jedno) a že na těchto páscích z Deccy, které pak slyšel G.Martin byla píseň You Feet´s Too Big (str.128) je nesmysl, Beatles ji tam vůbec nehráli. Další chyba je hned na následující straně 129 a to, že na přehrávkách při kterém byl on sám přítomen v r. 1962 byla Hello Little Girl, seznam písní toho dne nic takového neuvádí. Fotografie na str.239 nahoře není z r. 1965 jak je tam napsáno, ale dle Johnova ,,mrožího" knírku z r.1967. O albu Abbey Road a Let it Be se mnoho nedozvíme. Škoda jen, že vydavatelství vydalo tuto knihu tak jak vyšla v r.1979 a tak se o písni How Do You Do It ? mluví jako o nevydané (vyšla na Anthology 1 v r.1995). I když měl v té tobě (1977) G. Martin za sebou velký beatlesácký úkol v podobě jediné oficiální LP live desky Beatles at Hollywood Bowl, v knize se o ní ani o těch technických překážkách (která jsou popsaná na zadní straně LP a tedy svým tématem jako stvořená pro tuto knihu) nedočteme.

[OHNOTHIMAGEN]

Parku, díky.
(To je typické... vydáme x let starou knihu, ale že bychom ji třeba doplnili překladatelskými poznámkami - proč, že?)
Já si počkám tak půl roku, než se tato záležitost objeví v Levných knihách (kam ostatně míří většina hudebně tematických počinů od Volvoxu).

Jinak zájemcům můžu poskytnout v pdf přeloženou knihu I. Me. Mine.
Nakladatelství, jež toužilo můj překlad vydat a de facto mě dokopalo k tomu, abych svůj první (deset let starý) překlad zgruntu předělal, v jednání s vlastníky práv k ničemu nedospělo.
A mezitím jsem já (z jiných důvodů) ztratil víru v toto tuzemské nakladatelství, takže jsem jim napsal, že si vydání mého překladu jejich prostřednictvím v žádném případě nepřeju.

[Vicino]

Tak to tedy nepotěší, taková mamutí práce a zamýšlený výsledek nikde. Já bych tedy o to pdfko rozhodně zájem měl. To nabíziš jen tak zadarmo? To je přece škoda! Určitě bych rád alespoň přispěl. Dej vědět, buď sem nebo přes SZ. Díky.

[leon66]

Taky se hlásím, s přispěním nemám problém...

[OHNOTHIMAGEN]

Vypadá to, že letos v září vyjde na CD a v listopadu na vinylu Hollywood Bowl...

[j.babel]

Vinyl mám, takže asi nebudu pociťovat potřebu mít druhý.
CD koneckonců také, ale jestli se nemýlím, tak oficiálně koncert na tomto nosiči nevyšel nikdy.

[OHNOTHIMAGEN]

Nevyšel... naštěstí je tu deluxe verze od Filajovýho kuřátkááá

[Onder]

Jako bonus se v některých kinech společně s filmem Rona Howarda bude promítat i kompletně remasterovaný koncert ze Shea Stadium. Poprvé i včetně Everybody's Trying To Be My Baby a She's A Woman, které byly z původního filmu vystřiženy!!!
Doufám, že se dočká i vydání na DVD/Bluray.