Extra texture

[timothy]

Tak co si myslíte o tomhle albu ? Podle mně jsou zde výborné texty, hudba mi spíš připadá taková smutná. Verze na LP má 2 velké fotografie George, které jsou i na cd (+ 1 ta samá na zadním obalu v malém provedení). Na tomto albu se sešlo asi nejvíc lidí (např. Peter Sellers). Výborná jsou You nebo The Answer at the end (zvlášť co se týče textu) nebo krásné kytarové sólo v This guitar (Can't keep from crying).
Je to smutné album s výbornými texty.

[Pollack]

Jo, taky se mi zdá smutné.
Nejlepší je This Guitar a taky bych mohl The Answer At the End.

[#47]

Je to určitě dobré album, nemám ho tak naposlouchané, ale přicházím mu na chuť čím dál tím víc...nejradši mám You, The answer's at the end, This quitar a Can't Stop Thinking About You...

[Park]

Souhlasím s výše uvedenými i já mám rád You, This Guitar, The Answer in the End.
Do druhé ligy bych pak dal World of Stone, skvělou instrumentaci má Grey Cloudy Lies,Ladies and Gentleman je vtípek.
Album jako celek u mě neobstálo a řadím ho mezi nejhorší Georgovi počiny. Je spolu s Dark Horse dosud neremarestované.

[Evremond]

Pro mě je to vedle (nikoli po) ATMP a Livingu jedno z jeho nejlepších alb. Nejdřív jsem se mu vyhýbal kvůli recenzím a hledal jsem raději Cloud Nine, které mě nakonec nebylo nikdy schopno tak oslovit a přesvědčit. Pak jsem si jej stáhnul z netu (E.T. read all about it) a byl jsem úplně unešený naléhavostí jeho hlasu a kytary, je emocionálně velmi "syrové". Pak jsou tam dvě písně, myslím č. 8 a 10 (zpívá v ní o panu Noha), které jsou "postmodernistické", v nich obdivuji v kontrastu s první částí nadhled, "pohrávání" si s hlasovými možnostmi, projevené i v posledním albu Brainwashed. Kdo se rád oddává malancholii či smutku, album mohu vřele doporučit.

[Park]

George Harrison nahrál píseň This Guitar Can´t Keep from Crying znovu v r.1992 pro albový projekt Dave Stewarta. Píseň zůstala ale nedokončená. V r. 2006 k základům této verze přidal Ringo bicí a další instrumenty obstarali Dhani Harrison a Mark Hudson. Píseň se v této verzi nedostala na žádné album. Černobílé 28-minutové video z nahrávání z r.1992 pod názvem GEORGE HARRISON - DAVE STEWART - BOB GELDOF - CHUCHO MERCHAN - RECORDING STUDIO je na youtube, oč horší obrazová kvalita videa o to je lepší zvuk, který přímo říká, že píseň je lepší zvukově než původní verze George z r.1975 vydaná na jeho albu Extra Texture. Georgův hlas je na nové verzi sladký. Že to ale na těch záběrech pěkně do kytar řežou. Věřím, že až dojde na reedici Extra Texture bude na ní jako bonus kompletní a hotová nová verze This Guitar Can´t Keep from Crying.

[OHNOTHIMAGEN]

Vyhodit úvodní You, tu měl nechat George pro Ronnie a vůbec se sám do ní nepouštět, a je to naprosto exkluzivně smutné a ponuré album, které v závěru trochu rozjuchá His Name Is Legs.

The Answer's at the End nebo World of Stone bych si dokázal s čistým svědomím představit na jakékoli Georgeově best-ofce, nejvíce okouzlujícím momentem celého alba je pro mě ale úvodní instrumentální pasáž v Ooh Baby. Ztělesněná intimita.