Chuckovy písničky, které si v drtivé většině psal sám (texty i melodie), byly na první pohled velice prosté a navíc to nebyl žádný super zpěvák s extra hlasovou vybaveností. Jenže na kytaru byl nepřekonatelný a studnice jeho vyhrávek a sólíček se zdála nevyčerpatelná. A právě kytarová práce a šupajdivý rytmus okouzlily milióny lidí na celém světě. Jo, a kdyby jenom okouzlily. Beatles a ještě víc Rolling Stones by bez Berryho vkladu zněli úplně jinak. Odvolávají se na něj i třeba Bob Dylan, Bruce Springsteen nebo Ted Nugent.
Nejlepší věci natočil pro Chess Records v letech 1955-1961. Pak seděl jeden a půl roku v báni a Chess proto vydával písně, které Chuck spěšně dokončil ještě před nástupem výkonu trestu. Nahrávky z druhé poloviny 60. let, které vznikly pro firmu Mercury, nejsou vyloženě tragické, ale nemají sílu ani švih předchozího materiálu. Po návratu k Chessovi jako by však Berryho pokropili živou vodou – písně na albech jsou vcelku solidní, coververze přisprostlé odrhovačky My Ding-a-Ling přímo fantastická.
Pomník kovu trvalejší si však Berry vystavěl především písněmi Johnny B. Goode, Maybellene, Too Much Monkey Business, You Can’t Catch Me, Sweet Little Sixteen, Rock and Roll Music, Carol, Roll Over Beethoven, Almost Grown, Little Queenie, Memphis, Come On nebo You Never Can Tell.
Zemřel 18. března 2017 v požehnaném věku asi 90 let (on totiž celý život o svém roku narození dost mlžil).
Hříchy mu buďtež odpuštěny. A to i ten vykradačský - pořád trvám na tom, že It Don't Take But a Few Minutes je Skákal pes přes oves.
Pro mě každopádně nejdůležitější postava raného rock’n’rollu. Buddy, Roy, Elvis, Bo, Jerry Lee, Phil & Don, Carl a Little Richard jsou až za ním.
