Living In The Material World

[DeaconJohn]

Nástupce All Things Must Pass to měl jistě těžké, nicméně i tady se povedla skutečně skvělá deska. George lehce změnil přistup k nahrávání a skladbám, takže tu většinou místo skladeb s orchestrálním aranžmá najdeme hlavně poloakustické věci a díky tomu deska zní jaksi více lidsky a jednodušeji. Za zmínku stojí i texty, svým způsobem se jedná o koncepční desku, která se zabývá většinou hamižností lidí a světem okolo nás...někdy i nad námi.

"Give me love..." je přívětivá skladba, která nejlépe charakterizuje nejen tuto desku, ale i svého autora."The Light That Has Lighted The World" má zvláštní poetiku a krásnou melodii. Titulní píseň je jedna z mých favoritů... střední tempo, bezstarostná atmosféra a text o touze vypadnout z toho světa a přijde řeč i na duchovno... bez toho by to ani nebyl náš George. "Be Here Now" je také vynikající song, opět jednoduchá píseň na španělku které dává zvláštní půvab sitár v pozadí. U "Try Some Buy Some" bych vyzdvihl hlavně zpěv a zvláštní náladu. Na závěr se mi líbí bonusový track "Miss O´Dell", kde George dokáže, že text občas ani není potřeba... ten hysterický smích stojí za to, divím že psychicky zvládl tuto píseň dozpívat do konce [/b]

[Pollack]

Skvělé album, mám remaster z roku 2006, které vyšlo i s krátkým DVD.
Líbí se mi Give Me Love (Give Me Peace On Earth), Don't Let Me Wait Too Long, The Day the World Get 'Round a bonus Miss O'Dell.
Na DVD se mi líbí Give Me Love (Give Me Peace On Earth) z koncertu z Japonska.

[j.babel]

O tomhle albu tu psali jen dva lidé? Těžko říct diskutovali - oba příspěvky jsou v batolecím věku a dělí je od sebe zhruba půlrok. Pevně věřím, že ostatní byli tak uneseni, že sem jen zapomněli napsat.
Tohle je opravdu výborná práce! Všimnu si jednoho detailu: u každého alba čekáte, že autorova invence přece jen místy trochu ochabne a na desce bude nějaká ta vycpávka. Bez které byste se sice obešli, ale v rámci alba ji snesete a nakonec přijmete. Tak toho se v tomto případě nedočkáte, ať čekáte jak chcete, až do konce desky. Harrison připravil 11 naprosto vyrovnaných písní, album nemá skvělejší písně jen proto, že opravdu nemá ani jednu slabší. Fakt cennější, že je nechrlí, ale pomalu a důstojně přichází jedna po druhé. Duchovní rozměr textů se doplňuje s úžasnou muzikou, naprosto precizně odvedenou.
Nevím, jestli může po jednom vrcholu následovat hned druhý. Kdyžtak je to ona pověstná výjimka. Jen si nejsem jistý, který z nich je Mt. Everest a který K2.

[timothy]

Já se taky přidám. Souhlasím, že album zní neuspěchaně a opravdu do vás nechrlí hitovky, ale pěkně si každou skladbu užívá a opravdu to album nikam nespěchá. Písně jsou dobré, z nich bych ještě trochu povýšil klavírní sólo v The light that has lighted the world a první veselou píseň znějící jak ze zahrádky při sluníčku Don't let me wait too long. Slabé momenty ?
No možná Sue me, sue you. Je sice pěkná, ale na vícenásobný poslech (pro mě) nevhodná. Pak se mi líbí taky ten protestsong The day the world gets 'round, tam je skvělá harmonie jako i v té poslední písni. Asi největším dokladem nespěchanosti je Be her now, tam se mi líbí ten Georgeův zpěv. Titulní skladba je vynikající, líbí se mi ten klip co je na DVD.
A taky ten úvod je vynikající, jednoduchá Give me love, jen takové obyčejné sdělení, v jednoduchosti je krása. Nástupce ATMP to měl opravdu těžké, mě zní tahle deska jako pokračování ATMP a tím tak nějak ztrácí, že nepřichází moc s novou myšlenkou a polovina písniček je nezapamatovatelná, což je naopak pro mě lepší Extra Texture. Bonusy jsou vynikající. Takže jako celek působí dobře, nějaké slabší momenty by se našly, ale nebyly by nějak velké.

[Park]

Já tomuhle albu říkám ATMP v menším hávu. Co to znamená? Že stejně jako ATMP je postavené na určitém duchovním základě. Ale zatímco na ATMP texty šly dohromady s muzikou. Tak na tomhle se nějak vazba mezi hudbou a texty ztrácí.
Dobré Give me Love (na novém CD s DVD zní daleko jasněji), You sued me you sued blues, Living in the Material world a Try Some Buy Some. Bonusy Deep Blue a Miss o Dell potěší a byly přímo povinností pro vydání.
Celkově spíše horší album ovšem s několika vynikajícimi vrcholy.(Divím se že v r.1973 bylo na 1.místech hitparád)

[Evremond]

Je to fantastické album, které si bylo svými "náboženskými" texty ala Bhagavadgíta schopné odradit nejedny fanoušky z dob Beatles (o obecném publiku nemluvě). In The Material World prostě nikdo o "kazatele" nestojí. Mrzí mě, že se tak devalvuje srovnáváním s ATMP, protože obě alba jsou úplně jiná (nikoli umělecky), neopakovatelná, nemohou se srovnávat, obě pojednávají o něčem jiném. Tím si mě George byl schopen vždy získat, že jeho inventář nápadů nebyl fádní, ale jiný, stejně jako měl jiné pocity v době Beatles, když odkládal do šuplíků ATMP, stejně tak jako v roce 1973, kdy psal Living. Prostě ATMP, Living, E.T. (a samozřejmě i jiné) se prostě už opakovat nedají! A proto od George na každém CD čekám vždy něco jiného, nového, přesto dobře známého G. Harrisona, jinak bych mu ani jako umělci nevěřil!

[Michal Fokt]

Prostřednictvím Youtube jsem si postupně tuhle desku naposlouchal, a přijde mi stejně jako ostatní písně hezká, ale je taková smutná, hlavně Try Some Buy Some, tam George vyloženě lká, jakoby nad úpadkem světa. Naproti tomu titulní je taková odpichovější a i ty ostatní jsou dobré na poslech, na závěrečné mě udivují ty výšky kam to George tahá. Určitě důstojný nástupce ATMP.

[OHNOTHIMAGEN]

Vynikající deska.
V mém osobním žebříčku Harrisonových desek stojí dost vysoko.

[j.babel]

U mě též.
Nemohu dodat víc, než jsem napsal před 8 lety a 1 měsícem.

[ZeroCZE]

V roce 1973 měl George dost konkurence. Jak ze strany svých bývalých spoluhráčů, tak od ostatních hudebníků (nejznámější asi The Dark Side of the Moon od Pink Floyd). I přesto dokázal udělat skvělou desku a je krásné vidět, jak se George nesnažil držet tehdejších trendů v muzice a psal a nahrával co chtěl. Na albu mi nic nechybí, žádné hluché místo nemá. I přes to, že album jako celek je skvělé, tak tady musím vyzdvihnout tyto kousky: Give me love (Give me peace on earth), Sue me, sue you blues, Living in the material world, Be here now. Kdybych měl sestavit svůj osobní žebříček sólovek Brouků, které jsem zatím slyšel z toho roku, od nejlepší po nejslabší, tak na vrchu je právě toto album, druhé Band on the Run, třetí Mind Games a čtvrté Red Rose Speedway. Musím říct, že tahle moje osobní pouť po sólovkách jednotlivých Brouků mě neskutečně baví.

[timothy]

to ZeroCZE : a na jakém místě by bylo album z r. 1973 RINGO ?

[ZeroCZE]

K tomu jsem se právě ještě nedostal.

[OHNOTHIMAGEN]

Album dnes slaví padesát let od svého vydání (u USA... v UK vyšlo až v druhé polovině června 1973).