ROLLING STONES

[OHNOTHIMAGEN]

Včera opět 19th Nervous Breakdown, k tomu ještě Rocks Off, opět Out of Time a píseň, kterou si zvolil bědný lid - Ruby Tuesday.
Takovéhle součástky setlistu by se mi taky líbily; škoda jen, že zbytek už je opět velmi, velmi turistický.
Vynechání Brown Sugar z důvodu hyperkorektnosti a předposranosti mě točí.

[Michal]

S Brown Sugar to vidím podobně, na druhou stranu se tím otevírá prostor pro jmenované součástky, což je dobře. Já včera byl a stálo to za to. Pořád jde o výjimečný koncertní zážitek.

Out of Time je jedna z mých nejoblíbenějších od RS, vždy mě mrzelo, že je neprávem trochu přehlížena. Pro koncert jako dělaná a v Mnichově se to potvrdilo, u publika se setkala s nadšeným přijetím (podle YouTube totéž v Madridu). Kéž by šáhli i po dalších skrytých perlách (Tell Me, The Singer Not The Song, Off The Hook...). Jinak člověku se nechce věřit, kolik je Jaggerovi let. Skáče, tančí, běhá, stále tak, jak jej roky znáte. Ale o tom už se také popsalo mnoho listů. Zdálo se mi, že koncert si naplno užívá celá kapela, rozhodně to mělo šťávu. Steve Jordan hraje uměřeně a minimalisticky, žádné exhibování, s černými brýlemi na očích jakoby se snažil o co největší nenápadnost. Za mě správná volba, která funguje.

V detailech odkazuji na YouTube.

[Barleycorn]

A sakra. Sir Mick Jagger byl 13. 6. pozitivně testován na koronavirus a show v Amsterdamu byla zrušena. Snad to nebude mít komplikovaný průběh.

[OHNOTHIMAGEN]

A sakra. Sir Mick Jagger byl 13. 6. pozitivně testován na koronavirus a show v Amsterdamu byla zrušena. Snad to nebude mít komplikovaný průběh.

Posunuta. Stejně jako je snad údajně posunut už i Bern.

[OHNOTHIMAGEN]

Dnes je to přesně jeden rok. Pořád jsem to nedokázal vstřebat.

PRI_196242515-640x360.jpg (119.13 KiB) Zobrazeno 983 x

A udělám si nestounovský den s Charliem.
Rocket 88, Fulham Town Hall, From One Charlie, A Tribute to Charlie Parker with Strings, Warm & Tender, Long Ago & Far Away, Charlie Watts Jim Keltner Project, Watts at Scott's...

[Park]

Možná to je kachna, ale co kdyby...
https://news.headliner.cz/novinky/na-no ... -internetu

[OHNOTHIMAGEN]

Dnes je tomu 45 let, co Stouni vydali výtečné album Some Girls nejen plné skvělých písniček, ale i s dostatečně ujetým obalem, z něhož po několika žalobách radši odstranili všechny celebrity (a nechali tam jen George Harrisona, protože asi - správně - věřili, že ten jim právnictvem hrozit nebude).

V mém osobním žebři patří tato fošna mezi nejoblíbenější (a hned za ním Black and Blue) z jejich poexilovského a předbabylonského období (tedy 1973-1996), protože Stones zde frčí, jak kdyby si pustili sprchu s kyselinou sírovou.

[Barleycorn]

Já bych rozhodně do výběru toho nejlepšího z předmětného období zařadil ještě minimálně Tattoo You.

Možná už to modří vědí, a teď jsem se ale dočetl/doslechl (zdrojem informací je bulvární plátek The Sun), že na plánovaném albu se má objevit i Billy Perks. The Sun také znovu tvrdí, že na albu se má objevit Paul McCartney a Elton John (!). To je ten chlápek, co zpívá mrtvým blondýnám, tak nevím...

[OHNOTHIMAGEN]

No, u mě je období '73-'96 momentálně takhle:
SG, B & B, VL, SW, IORR, TY, GHS, DW, U a ER.
(Živáky vydané '77, '82, '91 a '95 nepočítám.)

Doufám, že Perx bude hrát aspoň v nějaké písničce, kde bubní ještě CRW.

[OHNOTHIMAGEN]

MICK JAGGER dnes slaví osmdesátiny!

Tak Brendo, všechno nejlepší, a ať Ti to ještě dlouho pěje a nohy nemáš volšový!

[OHNOTHIMAGEN]

ČT Art včera k Jaggerovým osmdesátinám uvedla převzatý dokument s názvem Mick Jagger - rockový rytíř (v originále A Knight to Remember).

Nechápu, co instituci vede k tomu, aby si vždy vybrala nějakou nepředstavitelnou slátaninu plnou hovadin vyloženě už v originále, navíc s příspěvky nevídaných nul (doktorka Otter čili Vydrová se svými logickými vývody a oslími můstky jednoznačně vedla), a překladem a dabingem tomu dala ještě víc na prdel.

Něco tak zhovadilého už jsem dlouho neviděl, faktických chyb tolik, že jsem je pak přestal počítat, pročež třeba Barleycornovi co stounistovi to můžu vřele doporučit místo nějakých humoristických pořadů. Akorát je to teda k pláči.

[Barleycorn]

Připojuji se ke gratulantům. Včera ještě v autě cestou "do práce" a pak na výlet hřměli The Who (jedou teď turné) a dnes mám na programu u příležitosti narozenin Sira Micka The Genuine Black Box. Alespoň jeho část. Mno, jelikož je OHNOTHIMAGENem "doporučovaný" skvost stále v i-vysílání, zřejmě neodolám. Černý humor mám rád. A co k tomu instituci vede? Dovoluji si hádat že to jsou cenovky a úsporná opatření a v neposlední řadě asi také absence odborníků, kteří by dokázali oddělit zrno od plev. Halt je Mick a jeho parta už starší ročník a v redakci ČT jsou asi zaměřeni jinak...

[Barleycorn]

No, nádhera. Ale bohužel tam největší blábol vypustil z úst sám oslavenec. Mick Avory řekl bych nehrál u Kinks basu...

[OHNOTHIMAGEN]

Tak Bluesrock Dědows oznámili dnes u značně jalového Jimmyho Šulína vydání nového singlu Angry a alba Hackney Diamonds.
Charlie bude jen ve dvou písních, Bill Wyman v jedné.

Zatím je z toho nejsympatičtější reklama v novinách a "roztřískané" logo.
Uvidíme.
Tedy uslyšíme. Angry je docela povedená věc.

[Barleycorn]

Palec nahoru. Reklama vtipná, klip je taky fajn - a u písně Angry nechápu, jak to mohl nazpívat téměř osmdesátiletý kmet. Předpokládám, že nahrávka nemusí být nejčerstvější, ale stejně. Na album jsem velmi zvědav.

[OHNOTHIMAGEN]

RS - 2023 Hackney.jpg (128.29 KiB) Zobrazeno 268 x

Když jsou nadšení recenzenti, u mě dost často dochází po poslechu/zhlédnutí k pravému opaku.
Ale tady musím vyjádřit svou radost nad povedeným albem, které není lepší než Bridges ani Voodoo Lounge, ale určitě je lepší než A Bigger Bang.

Nejlepší věcí je rozhodně Angry, vypuštěná jako pilotní singl, ale zdatně jí šlape na paty i Sweet Sounds of Heaven (s Lady Kákou) a především Get Close. To je sice pajc Slave z Tattoo You jak sviňa, ale zde na albu velice, velice funkční a zdařilý.

(A ano, deska vychází až pozítří.)

[Barleycorn]

A mně se to líbí. Více mě na první poslech bavila první polovina alba, ale vyloženě slabý kus jsem tam nenašel. Mám tísnivý pocit, že Rolling Stone Blues je tou příslovečnou tečkou za nahrávací kariérou Stones. Ale znějí v ní snad ještě autentičtěji než na svých dřevních deskách a než při prvních vystoupeních v klubech, která už bohužel asi nikdy neuslyšíme.